Pojem zlatý řez zavedl v 19. století německý filosof Adolf Zeising. Je to číslo, jež označujeme písmenem φ (fí) na počest řeckého sochaře Feidiáse. Zlatý řez znají lidé od starověku (Cheopsova pyramida, Šalamounův chrám, románské kostely), do módy přišel opět v době renesance, jak dosvědčuje Pacioliho dílo De divina proportione s ilustracemi Leonarda da Vinci. V 19. století zkoumal Adolf Zeising tuto božskou úměru také z hlediska estetiky a architektury. To on dodal zlatému řezu mystický a mytický nádech. Rumunský diplomat Matila Ghyka se snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlatý řez je matematickým klíčem krásy, zakládá na pětiúhelníku, jehož úhlopříčky se ve zlatém řezu protínají. Zdůrazňuje privilegované postavení zlatého řezu natolik, že mýtus o něm nastoluje s konečnou platností.