Sbírka obsahuje šestadvacet básní. Volný verš se místy střídá s vázaným, vyskytují se i básně v próze. Nejkratší útvary mají jeden až dva verše, ale většina se skládá z několika tematicky propojených částí (cykly v rozsahu několika stran). Zhruba polovina básní je nazvána podle ročních období: Zima, Jaro, Léto, Podzim (v obsahu se tato řada třikrát opakuje, následují Jaro, léto a Podzim, zima). Jsou to texty sledující život člověka, jeho činnosti a prožitky na pozadí jevů typických pro etapy přírodního cyklu. Mezi uvedené básně jsou vloženy texty, jež se týkají různých modů lidské existence a je v nich zřejmé individuálně psychologické nebo společensko-historické pozadí. Jsou to básně Za řekou, V bytosti (Málem jako mrtví), Sám sobě vodu, Asteroid, Do krajiny, Útok cesty, Do očí, Chůze (Tma), Na ledviny, Wittgenstein bije žáka, Chůze (Vesmírem), V bytosti (Na konci srpna), Spící podotýkají, Vocatus atque non vocatus Deus aderit, Chůze (Provaz cesty). Tempo je na začátku sbírky pomalé (na stránkách je málo textu, kolem veršů zbývá dost volného prostoru), střed sbírky je koncentrovaný a dynamický (víc než jedna strofa na stránce), vše se znovu uvolňuje v závěru. Kromě prostředků a motivů, které známe z předchozí sbírky Moře, najdeme ve sbírce Wittgenstein bije žáka např. funkční využití enumerace nebo opakování a rozvíjení dílčích konstrukcí v rámci celé knihy, ale hlavně zesílenou snahu zachycovat různé stránky existence člověka tváří v tvář nezploštělému světu - sobě samému či bližnímu, vegetaci, krajině, reklamě, vesmíru, času, Bohu. Antonín Petruželka