Kdo začne číst Henryho Jamese, je okamžitě oslněn a omámen. Jamesův styl totiž má magické účinky. Věty působící dojmem virtuózně sestaveného labyrintu evokují prchavou křehkost okamžiku vyzdviženého do vědomí z matoucí složitosti každodenní skutečnosti. Pociťujeme tápavou neurčitost, údiv z právě poznaného, nejistotu přijatých a zase odvržených domněnek, návaly jasného pochopení a pak klidnou, radostnou jistotu z odvíjejícího se příběhu.