Změna zákona o nemocenském pojištění. Podle dosavadní právní úpravy rozhoduje ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče o vzniku potřeby dlouhodobé péče v den propuštění ošetřované osoby z hospitalizace, a to na žádost oprávněné osoby. Pokud je žádost o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče podána v následujících dnech po propuštění z hospitalizace, rozhodnutí nemůže být vydáno. Navrhuje se stanovit 15denní lhůtu pro možnost požádat o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče ode dne následujícího po propuštění z hospitalizace. Tím se odstraní neodůvodněně tvrdé dopady na ošetřovanou osobu a její rodinu z důvodu, že nevznikl nárok na dlouhodobé ošetřovné jen proto, že v den propuštění nebylo požádáno o vydání rozhodnutí. Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, změna zákona o důchodovém pojištění Jedná se o formulační upřesnění navazující na změny v § 39 ZNP a promítající tyto změny do konkrétních ustanovení. Z hlediska novelizovaných ustanovení se jedná o změny dílčího charakteru, věcná podstata novelizovaných ustanovení se nemění. Změna zákona o sociálních službách Navrhuje se zrušení diferenciace částek příspěvku na péči u osob ve stupni závislosti III a IV. Výše příspěvku na péči bude tedy i ve stupních závislosti III a IV jednotná, a to v obou věkových kategoriích: do 18 let věku i nad 18 let věku. I u pobytových služeb podle § 48, 49, 50, 51, 52 nebo dětského domova, anebo speciálního lůžkového zdravotnického zařízení hospicového typu, se bude nově vycházet z vyšší částky, tj. z částky, která byla dosud podle novely zákona č. 47/2019 Sb. aplikována „v ostatních případech“ – tzn. pro osoby ve III. a IV. stupni závislosti, které využívají sociální služby v domácím prostředí. Změna zákona o životním a existenčním minimu V návaznosti na charakter „jednorázového odškodnění pro obyvatele“ se provádí i úprava zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Jednorázové odškodnění má podobný charakter jako náhrada nemajetkové újmy podle § 7 odst. 2 písm. h) bodu 2 zákona o životním a existenčním minimu, proto se tedy zařazuje mezi výjimky ze započitatelných příjmů. Změna zákoníku práce. Z pohledu zaměstnance představuje potřeba ošetřování podle zákoníku práce důležitou osobní překážku v práci, při níž je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci. Podle § 191 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění, přičemž trvání této překážky je závislé na délce potřeby ošetřování. Zrušení podmínky soužití ve společné domácnosti u stanoveného okruhu osob si tak vyžaduje změnu zákoníku práce, poněvadž je třeba v § 191 zákoníku práce upravit povinnost zaměstnavatele omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci z důvodu ošetřování člena rodiny tak, aby se tato povinnost vztahovala nejen na ošetřování členů domácnosti, ale i na ošetřování a péči o další fyzické osoby uvedené v § 39 zákona o nemocenském pojištění (například vnuky, rodiče, sourozence, rodiče manžela, kteří nežijí se zaměstnancem ve společné domácnosti). Pokud jde o ostatní novelizovaná ustanovení zákoníku práce, jedná se o formulační upřesnění navazující na změny v § 39 zákona o nemocenském pojištění a promítající do nich tyto změny s obdobným dopadem, jako do § 191 zákoníku práce. Jedná se tedy o změny dílčího charakteru, věcná podstata novelizovaných ustanovení se nemění.