Publikace přináší konfrontaci českých a slovinských představitelů expresionismu v prvním dvacetiletí dvacátého století na pozadí německých zakladatelů tohoto směru. Sleduje jejich společná východiska i rozdíly při přijímání expre¬sionistických forem a avantgardní estetiky obecně. U obou národů současně s národní emancipací probíhal boj za emancipaci uměleckého projevu. Evropské umění někdejších impérií se tříštilo a v metropolích vznikalo mnoho nových stylů a směrů. Kulturní styky mezi českým a slovinským prostorem (které lze sledovat již od středověku) se v této době upevnily. Ve slovinském prostoru se v nové společenské konstelaci stal prvním "identifikačním" směrem expresionismus. V mnoha ohledech byl zprostředkován Prahou, která představovala pro slovinské výtvarné umělce od konce 19. století až do doby kolem roku 1930 důležitou křižovatku, místo, kde mohli studovat a utvářet svůj styl po obsahové i formální stránce. Publikace přináší dosud nezpracované téma středoevropského kulturního kontextu.