Kniha Teorém kamenné zahrady unikátním způsobem mapuje prostředí střešovického ateliéru Bohumila Kafky s přilehlou zahradou, přičemž hranice mezi oběma prostory je nejasná a propustná. Kniha znejišťuje jak utilitární vnímání místa, tak jeho jasně konturovanou interpretaci. Místo toho nabízí reflexivní, tázající se přístup, odkazující ke konceptům jako je poetika prostoru, kulturní paměť nebo genius loci. "Ateliér" a "zahrada" se stávají nejednoznačnými, živoucími pojmy, které kniha ohledává v několika vrstvách tak, že vytvářejí vlastní polyfonní dialog. Časosběrná fotografická dokumentace Slávky Hajdeckerové, vznikající na Kafkárně v průběhu tří let, je doplněná imaginativními básnickými texty Kláry Krásenské, které reagují na zdejší konkrétní prostory. Knihu ohraničují esejistické texty Davida Bláhy a Matouše Lipuse, nabízející další možná čtení místa. Teorém kamenné zahrady se coby publikace sama blíží organickému, ale různorodému celku a z prostoru, který reflektuje, přejímá výzvu k vnímavému a otevřenému čtení. Grafika Klára Kvízová.