Matka a dítě putují v kánoi po mohutné řece Atrato srdcem pralesa. Matka je bílá, dítě černé. Uprostřed bujné vegetace plné tropického ovoce, neúprosné řeky i slunce a mraků neustále hrozících deštěm vypravěčka líčí své spolucestující své dětství a vzpomínky i to, jak se dítě dostalo jednoho horkého rána do jejího života. Bárka pluje vpřed, neklid vzrůstá. Žena by nejraději do cíle nikdy nedorazila, nebo by se co nejdříve ráda vrátila zpět.