Kniha, jež byla přeložena do více než dvanácti jazyků, je originální analýzou jak porozumět vzniku, šíření a celosvětovému hodnocení literatury. V první části autorka, francouzská literární kritička a socioložka, popisuje vznik mezinárodního literárního prostoru, přičemž jeho kořeny nalézá již v polovině 16. století, kdy se v boji proti nadvládě latiny začal utvářet francouzský "literární kapitál", a to především překládáním a napodobováním klasických starořeckých a římských vzorů. V prostředí literární konkurence posléze vznikly další národní literární identity a důsledkem jejich soupeření se vytvořil nadnárodní literární prostor. V druhé části své knihy nazvané "Literární revolty a revoluce" pak ukazuje, jakými prostředky se spisovatelé z literární "periferie" snaží proniknout do centra, a dokazuje, že mezinárodního přijetí a uznání dosahují cestou literárních inovací.