Jedno z prvních literárních děl vyprávějících o stalinských represích v SSSR a o krutých podmínkách v gulazích na Sibiři. Poprvé kniha vyšla v Miláně v r. 1967, v SSSR byla Strmá cesta poprvé publikována od roku 1988 do roku 1989 v časopis Daugava (Riga), předtím byla distribuována v samizdatu. Kniha byla jednou z nejlépe hodnocených knih o gulazích, není pouze vzpomínkami, je to vyprávění o osmnácti letech strávených ve vězení, kolymských lágrech a vyhnanství. Sama autorka o ní píše jako o memoárech. Příběh je vyprávěný v první osobě jednotného čísla, autorka líčí své osobní zkušenosti. Některé scény svého života popisuje velmi detailně a dialogy doplňuje vzpomínkami (často o svém ztraceném synovi a manželovi). Kniha obsahuje také mnoho literárních úryvků ruských klasiků, písniček a popěvků žen v lágru.