Cantigas de Santa Maria čili Písně o Panně Marii byly sepsány galicijsky na kastilském královském dvoře ve druhé polovině 13. století jako soubor vyprávění o zázracích vykonaných titulní světicí. Mezi sbírkami mariánských miráklů z oné doby jsou nejobsáhlejší a jedinečně působí i v jiných ohledech. Záznamy zázraků z celé Evropy a blízkého okolí jsou tu zhudebněny do podoby písní s refrénem a vloženy do úst krále Alfonse X., toužícího po tom, aby se stal trobadorem opěvujícím Matku Boží. Vedle soupisu příběhů, které se ve vrcholném a stárnoucím středověku vyprávěly latinsky i v různých národních jazycích (včetně češtiny), tak nabízejí rovněž vhled do jednoho velmi svérázného panovnického projektu. Překlad byl pořízen podle tzv. rukopisu To, který patrně zachycuje nejranější fázi Alfonsovy hagiografické aktivity. Král na začátku slibuje, že publiku předloží sto písní o Marii, nakonec však vypráví dál a dál - zázraků totiž neustále přibývá a světice je mocnější než všichni pořadatelé knih.