Mnozí lidé, kterým jsem řekla o svém autismu, byli zpočátku velmi překvapení. Spojovali s tímto pojmem v první řade určité filmové postavy, vysoce nadané, ale sociálně méně obdařené lidi, anebo klišé o kývajícím se dítěti, které nechce, aby se na ně sahalo. Zároveň jsem měla velký strach dotýkat se tohoto tématu, založený především na chybných informacích. A tak jsem se snažila jim svůj autismus popsat. Vůbec to nebylo tak jednoduché, protože slova sama většinou nestačila k vysvětlení tolika různých aspektů celého spektra. Místo, abych měla abstraktní „referát“, pomyslela jsem si: Proč to nenakreslím? Tak bude většina situací přece mnohem jasnější – a hele, když to k tomu bude taky tu a tam vtipné, zároveň čtenáře zbavím strachu dotknout se toho tématu. Humor s lehkostí přeskočí práh stydlivosti. Komiks ocení zájemci o autismus a o komiksy s psychologickou tematikou. Daniela Schreiter je mladá žena s autismem. Knihu napsala i ilustrovala. Poznámka redakce Čtenáře může překvapit, že je prvních patnáct stran knihy barevných, zatímco ostatní černobílé. Jde o autorský záměr, kdy se autorka vrací do minulosti, kdy ještě nevěděla, proč je jiná, a připadala si tak trochu „ve stínu“. Autorským záměrem přítomným i v německém originále jsou i občasné anglické texty v bublinách.