Josef Suchý (1923-2003) bývá označován za básníka domova a smíru, za autora básní hlubokého křesťansko-humanistického étosu, poezie tiché tonality, opravdovosti a čistoty. Těžiště jeho tvorby spočívá ve výrazově úsporné a metaforicky neokázalé meditativní lyrice, pevně spjaté s hlubokou zakotveností v rodném kraji Vysočiny. Ve svých verších se obrací k základním životním hodnotám, které nalézá v přírodě, v rodině, mezi blízkými lidmi, uprostřed všednodennosti.