Alexandr Skalický patřil do skupiny domácích fotografů, kteří zejména v období 80. let reagovali na podněty konceptuálního umění 60. a 70. let, jenž pronikaly do bývalého Československa ze Západu. Domácí prostředí, izolované od vnějšího světa železnou oponou, chápalo vše, co přicházelo z venku, v souladu s vlastní zkušeností. Tato skutečnost spolu s koncepcí umělecké fotografie vytvořila konstelaci, jež dala vzniknout specifickému dílu, které je nejen zprávou o umělci a jeho práci, ale také o životě v socialismu a o myšlenkových a provozních mechanismech, v jejichž rámci domácí fotografie fungovala.