Sbírka povídek mladého italského spisovatele, který mimo jiné vystudoval slavistiku a učí na několika evropských univerzitách. Jeho texty ovšem nejsou povídkami v pravém slova smyslu, jde spíše o jakési niterné výpravy do stále častěji zapomínaných zákoutí pocitů a nálad, jaké člověka přepadají, ocitne-li se v neznámém prostředí nového města či cizí země. Autor se v několika těchto drobných reflexích vyznává i ze své náklonnosti k Praze, kde také působil. Catelliho krátké prozaické texty, které mají ambice místy se proměnit v báseň, výstižně uzavírá doslov Petra Krále.