Ruptura volné stěny levé komory je obávanou a katastrofickou komplikaceí akutního infarktu myokardu zatíženou vysokou mortalitou. Ta se ještě donedávna blížila 100 % a šance na přežití byla mizivá. Dynamický rozvoj kardiochirurgie a diagnostických metod v posledních dekádách však prognózu této dříve fatální diagnózy začal měnit: ruptura nevzniká náhle, její vývoj vyžaduje určitý čas, ve kterém je možné nemocného zachránit. Pokud kardiolog u nemocného na možnost vzniku ruptury myslí a cíleně sleduje klinické, echokardiografické a jiné prediktory naznačující možný vznik a rozvoj ruptury, dává pacientovi šanci na život zachraňující kardiochirurgický zákrok.