Byla dobrá, vyhrávala a nesnášela to. Každé ráno bylo stejné. Vstát z postele, vzít brusle a vyrazit na kluziště, zatímco okolní svět spal. Soutěžní víkendy plné pozlátka. Výkon, úsměv a to celé pořád dokola. Deset let pro ni bylo krasobruslení vším. Bylo součástí její osobnosti a představovalo bezpečný úkryt před stresem ze školy, před šikanou nebo před problémy doma. Ale když nastoupila do nové školy, objevila svět umění a zamilovala se, začala vše zpochybňovat…