Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediny´m možny´m způsobem, ktery´ nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a ktery´ poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsny´ch rolí, jež jsme nuceni hrát?