"Říkám pravdu. Vítězství u Peterwardeinu a dobytí Temesváru jsou dva zázraky, jež lze mnohem lépe potvrdit než ty z dávných časů." Francouzský vyslanec nepřeháněl, když použil tato slova o tažení císařského vrchního velitele Evžena Savojského proti osmanské říši v roce 1716. Následná bitva svedená s Turky u Bělehradu navíc dokázala, že princ Evžen má na zázraky patent. Tím předešlým byl jeho odhad evropských poměrů v čase končící války o španělské dědictví a vlekoucího se konfliktu známého jako velká severní válka. Tehdy totiž přinutil pozvolna se vzpamatovávající osmanskou říši k válce, přesvědčený, že tak na dlouho zbaví habsburské soustátí dávného nebezpečí "machometánských psů". Jeho tažení tak přineslo jedinečnou ukázku toho, co to znamená, když válku vede geniální voják bez vměšování politiků.