Na měsícem osvětlené pláži otec drží svého spícího syna a čeká, až pro ně s rozbřeskem připluje loď. Hovoří k němu o dávných létech svého dětství, vzpomíná na dědečkův dům v Sýrii, vítr ve větvích olivovníků, mečení babiččiny kozy a hlomoz z kuchyně. Vzpomíná také na rušné město Homs s jeho přeplněnými uličkami, mešitou a velkým tržištěm, ve dnech před tím, než obloha vybuchla bombami a všichni museli utéct.