Na začátku skutečného příběhu Dagmar Popové je velká, vášnivá, ale bolestivá láska. Když se z ní konečně vymaňuje, přichází nemoc. Dagmar ji zpočátku odmítá přijmout. Nechápe, jak se jí, zdravé holce, mohlo něco takového stát. Přestože postupně dochází k uvědomění, že nemoc je následkem jejího dřívějšího hloupého přání umřít, nevnímá ji jako trest, ale jako veliký dar. Intuitivně cítí, že cesta k uzdravení a šťastnému, plnému životu existuje. Cesta víry, lásky, cesta Boží. Vydá se po ní a nechá se vést. Na chvíli se ocitá i mimo pozemský svět, aby se vrátila jako jiný člověk. Zdravý, šťastný, milující.