Studie se věnuje problematice působení řeholních institucí a zkoumá různé formy interakce mezi konventní komunitou a městskou společností. Pozornost je věnována především situaci po roce 1650. Konventní komunita tehdy musela reagovat na měnící se společenské podmínky a soupeřit s jinými církevními institucemi o pozornost obyvatel. Kniha ukazuje, že mendikantský charakter řádu zásadně ovlivňoval všechny františkánské aktivity a rozhodujícím způsobem přispěl k úspěšnému začlenění konventu do organismu města.