Jeden z nejatraktivnějších loveckých způsobů je lov srnce vábením – za předpokladu, že člověk disponuje nezbytným know-how, značnými dovednostmi i zkušenostmi, schopností vcítit se a vytrvalostí. Myslivec zde využívá jak technických, tak i přírodních pomůcek k tomu, aby zvěř přivábil, vydráždil a ovlivnil ve svůj prospěch. Těmito vábícími pomůckami, vábničkami, si tak po dobu srnčí říje zajišťuje výhodu, kterou by při pouhé šoulačce nebo čekané k dispozici neměl. Zatímco při těchto dvou způsobech lovu je myslivec ve snaze setkat se se zvěří odkázán na náhodu, na svůj lovecký instinkt nebo na štěstí, má při lovu vábením po ruce pomůcku, která nespoléhá jen na náhodný úspěch, žádá si však o to větší schopnosti.