Autorka jednoduchým, lehkým a humorným jazykem vypráví o tom, jak vychovat samostatné dítě. Popisuje, v čem spočívá nebezpečí rodičovského perfekcionismu, přehnané péče a nadměrné kontroly. Vysvětluje, proč je tak důležité poskytnout dítěti možnost výběru, kdy stojí za to dítěti pomoci, a kdy mu naopak nechat volnou ruku, jak naučit dítě bez hysterie a slz usínat, chodit na nočník a uklízet po době hračky. Nyní existuje jakýsi kult dětí. Pro některé matky jsou jejich děti středobodem vesmíru a všechno se musí kolem dětí točit, jen pro ně a kvůli nim. Ve skutečnosti jediná a nejdůležitější rodičovská mise je naučit dítě samostatnosti. Jak si počíná taková „lenivá“ máma? Je „líná“ krmit dítě, a tak mu podá lžičku a sleduje, jak si s ní její potomek počíná, nevadí jí, že pak musí umýt půlku kuchyně. „Lenivé“ mámě se nechce mýt nádobí, a proto svěří tento životně důležitý úkol svému dítěti, i když ví, že pak bude muset nádobí ještě jednou umýt. Přitom vše probíhá bez jakéhokoli fanatismu – „lenivá“ máma „nepřehazuje“ na dítě všechny domácí práce, ale prosí ho o pomoc s tím, nač jí samotné nezbývá čas nebo síla. Lehké a místy ironické vyprávění provázejí milé, žertovné ilustrace, které názorně vystihují jádro pojednávaného problému.