Mezi lety 1980 a 1989 platili polští horolezci za naprostou světovou špičkou. Vyrůstali a žili v nesvobodném Polsku, a přesto se brzy stali nejuznávanějšími himálajskými lezci. Patřili sem mezi jinými také J. Kukuczka, W. Kurtyka či W. Rutkiewitzová. Přestože tato skupinka vyrostla v těžké poválečné době plné nesvobody a bez reálné šance na vlastní smysluplný život, vytvořili si svůj svět, díky němuž se mohli vydat na vlastní "lezeckou" cestu za svobodou. V době, kdy běžní občané Polské lidové republiky byli "chráněni" před Západem za železnou oponou, se tito nespoutaní dobrodruzi vydávali na expedice po Aljašce, Jižní Americe, Evropě, a především po Asii, která se stala jejich druhým domovem.