Výbor z poezie přední české básnířky Jany Štroblové sleduje mimořádně dlouhou autorčinu cestu od prvotiny Protěž vydané ještě za studií, a to v roce 1958, až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý z roku 2021. Zatímco první dvě sbírky jsou oslněny láskou, ve třetí (Hostinec u dvou srdcí) je už tolik skepse, že si dvě básně z ní vybrala a nechala pro sebe zhudebnit Hana Hegerová. Vydání další sbírky (Torza, 1970) je do značné míry reakcí na dobu od příchodu vojsk v roce 1968 až po Palachovu smrt, v náznacích a básnických obrazech natolik výrazných, že se tehdy dvě delší básně dostaly do exilového čtvrtletníku pro politiku a kulturu Svědectví, což básnířce na dobrých deset let znemožnilo vydávat poezii a dostat práci ve svém oboru. Její verše ovšem nikdy nebyly a nejsou jakkoli prvoplánově politické, autorka veškeré prožitky, city a pocity přenáší do roviny osobní a existenciální, sbírka Úplněk, vydaná po nucené odmlce roku 1980 je toho dokladem. Už se zde také vyhraňují některé tematické okruhy, které jsou charakteristické pro její další básnickou práci - láska, smrt, Bůh, živly, příroda, sen. Všechny tyto motivy se s postupem času rozvíjejí, nabývají naléhavosti a hloubky - jako by autorka s každým návratem prohlubovala své vlastní stop.