Syndrom vyhoření bývá dnes častým tématem. Manažeři, kteří k nám přijíždějí na kurzy, hodně mluví o tom, že jsou na pokraji vyhoření. Ale když se pozorně zaposlouchám do toho, co říkají, zjišťuji, že mnozí vyhořelí nejsou. Netrpí depresí z vyčerpání. Trpí něčím jiným - prostou únavou. Usilovali o mnohé ve firmě, ale už jsou tím bojováním unavení. Jejich tělo tak unavené zatím ještě není, že by usínali vestoje. Zato je unavená jejich duše. Přišla o pružnost. Nadšení, se kterým bojovali za druhé, kamsi vyprchalo. Zaplavil je pocit chronické únavy a vnitřní apatie.