Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.