Písňové texty Ivana Huvara jsou spojené hlavně s folkovou scénou. Žánrové rozpětí skupiny Folk Team, s níž se postupně sžil i jako kytarista a zpěvák, mu však poskytovalo volnost k výletům do bluesových či rockových poloh. Pokud mu byla kapela těsná, nacházel pro svoje verše prostor také u dalších muzikantů. A přesto téměř stovka klukovsky rozpustilých, lyrických i filozofujících textů představuje Huvara jako autora nezaměnitelného rukopisu. Jeho poetika je hravá i přemýšlivá, vážná, ironická i komediantská, díky citu pro slova a jejich významy tahle pestrá směs připomíná kvetoucí louku nebo kytici z jejího divokého kvítí. Nic nepřebývá, každá barva i tvar sem patří. Pozoruhodné je, že tahle kytice nevadne - vzpurná písnička o nepotlačitelné naději Člověk je jak den, za niž s autorem hudby Romanem Venclovským získali v roce 1985 autorskou Portu, jako kdyby byla napsaná v tísnivém předjaří roku 2021.