V návaznosti na Foucaultův pojem "biopolitiky" se Agamben snažípředvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradicijiž od Aristotela chápána jako "moc nad životem". S využitím analýzC. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému,který ovládá kolektivní "holý život" všech.