Hlavní představitelka nachází cestu k tibetskému pojetí, které se ke smrti staví otevřeně, nevnímá ji tragicky, ale jako významný předěl ve věčném koloběhu proměn. Zatímco v naší společnosti je smrt považována za tabu a většina lidí se o ní bojí mluvit, tibeťané mají přípravu na smrt dokonale rozpracovanou a v mnohém přínosnou i pro nás. Umírající je veden ke zklidnění, k tomu, aby si uspořádal své věci i myšlenky a připravil se na odchod do jiného bytí. Smrt je šancí, jak proniknout do podstaty věcí. Průvodkyně filmem, Edita Kleckerová, se k tibetské duchovní kultuře dostává ve chvíli, kdy jí v hospicu umírá těžce nemocný tatínek. Podaří se jí podniknout cestu do Tibetu, kde zažívá bezprostřední zkušenost s tolik odlišnou kulturou, ale nachází zde i motivaci ke změnám ve svém osobním životě.