Po roce 1948 bylo z politických důvodů zatčeno několik desítek tisíc lidí. Mezi nimi bylo mnoho jedinců, kteří se necítili být vinni a často ani neměli tušení, čeho se měli dopustit. Dostali se do situace, na niž se nemohli vnitřně připravit. Co takový člověk prožíval? V jakém vězeňském společenství se ocitnul a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku? Kniha přináší k těmto otázkám nejenom cenné materiály, ale také možné přístupy k jejich zodpovězení