V Askwithově citlivém a vyváženém životopise Zátopek vystupuje ze slupky mýtů a ukazuje se jako laskavý, bezprostřední, chytrý a občas také chybující člověk, který si udržel skromnost a zdravý rozum i na samém vrcholu sportovní slávy a nezahořkl, ani když po roce 1968 kvůli svým občanským postojům tvrdě narazil a léta strávil v zapomnění. Kniha se opírá o pečlivé studium českých i zahraničních zdrojů a rozhovory se Zátopkovými přáteli, kolegy, soupeři a rodinnými příslušníky, zejména Danou Zátopkovou.