Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937-2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům - divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci. Dějiny totiž chápe jako sumu vzájemně se prostupujících textů a pouze nezbytnost utřídit bohatý materiál ji nutí sledovat jednotlivé proudy samostatně. Ve svém výkladu se soustřeďuje zejména na tvorbu zástupců pozdního realismu, moderny a avantgardy, a přes jejich původně deklarovanou protichůdnost pátrá po skrytých spojitostech. Detailně rekonstruuje dobový kontext, který také konfrontuje s pozdější, "současnou" recepcí i výzkumem. A tak monografie psaná na přelomu 20. a 21 století přináší též naléhavou a neskrývaně subjektivní výpověď o autorčině vlastní době.