Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby.