Co asi dělají historická auta (a nejen ona), když se večer zavřou dveře muzea - v našem případě toho tatrováckého v Kopřivnici? Inu, baví se a vzpomínají. A že mají na co, o tom vás přesvědčí knížka toho nejpovolanějšího - archiváře muzea Tatra, který často zůstává v práci déle a slyší věci, které se ani v archivu nenajdou. Díky tomu, že si to všechno zapsal, můžeme si to přečíst a prohlédnout i my, a až příště půjdeme na prohlídku, nebudou mnohé z exponátů už jenom nějaké stroje, ale staří známí. Stačí k tomu otevřít knížku a vydat se se "splašenými žebírky" závodit na Sicílii, se Záchranářkou na přejezd Himálaje, s Osmdesát sedmičkou na cestu Núbijskou pouští, s jedním z Téček do "vyšších kruhů" nebo s letadélkem Sto jedničkou na skok do minulosti. Od Präsidenta se dozvíme, co je to být v něčem úplně první a od Slovenské strely, že být v něčem první neznamená vždycky výhru…