Historička Mona Ozoufová se ve většině svých prací zabývá Velkou francouzskou revolucí a obecněji myšlenkami revoluce a demokracie. V této knize autorka spolu s paní de Staël tvrdí, že literární fikce vypovídá o své době pravdivěji než historická věda. Proto se z několika známých románů snaží vyčíst, co moderní republikánská Francie převzala z dědictví starého režimu. Výsledkem soupeření mezi oběma zřízeními je kompromis. To ovšem neplatí o knize samé - Mona Ozoufová dokáže udržet čtenářovu pozornost a při tom ještě rozšířit jeho rozhled v oblasti francouzské kultury, literatury a historie.