Existence původních plánů pro historické vesnické stavby - tedy projektů pro lidovou architekturu - byla donedávna prakticky neznámá. Pro zájemce o studium historické architektury jsou tyto plány jistě překvapivým pramenem poznání jako pozoruhodně úsporné grafické podklady pro vytvoření často náročných a kvalitních staveb, a také jako působivá a půvabná výtvarná díla. Studium těchto plánů a jejich doprovodných spisů výrazně obohacuje naše vědomosti o historických stavbách tohoto druhu, a to i proto, že zachycuje velmi důležité, přelomové etapy jejich vývoje - přechod z dřevěného na zděné provedení na počátku 19. století a proměnu vytápěcího systému v polovině tohoto věku.