V Cestě na sever se Karel Čapek - hravý poutník s uměleckou duší - projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy.