Druhý díl čtyřdílné publikace začíná obdobím, kdy před evropskou civilizací vyvstávají dvě osudové hrozby. Vnější představuje osmansko-muslimská expanze a vnitřní náboženský rozkol mezi katolickou církví a církvemi reformovanými, který nikoli náhodou evokuje předchozí rozchod mezi východním a západním křesťanstvím. První z nich je těžce postiženo pádem Konstantinopole do rukou osmanských Turků a obnovuje se v ruském prostředí, avšak druhé se koncem 15. století energicky vydává na cestu poznávání a dobývání mimoevropského světa, v němž mu nezabrání ani dlouhotrvající náboženské války. Jejich vyústění se osudově dotýká i politického a duchovního vývoje českých zemí. Stavovská opozice je poražena po déletrvajícím soupeření se sílící panovnickou mocí rakouských Habsburků a v souvislosti s rekatolizací jsou položeny základy moderního státu. České země se zdánlivě "rozplývají" v rámci habsburské monarchie, nicméně i tak se podílejí na jejím velmocenském postavení v Evropě.