Václav Makrlík se ve své knize Češi a Evropa pokusil publicistickou formouvyložit české politické dějiny z hlediska začleňování našeho národa do dobovýchevropských struktur. Ukazuje, jak nacionalistická a později komunistickáhistoriografie tyto kroky buď ignorovala a nebo desinterpretovala ve smyslunárodnostní či třídní nenávisti. Překonáme-li tato nepochopení, jeví se dnešnízačleňování České Republiky do Evropské Unie jako logické pokračování v díle předků, od Přemyslovců až po Masaryka, kteří byli nuceni řešit podobné problémy, s nimiž se potýkáme dodnes. V této souvislosti se vynořuje zajímavá otázka, na kterou není snadné ani nutné podat definitivní odpověď, totiž zda v české politice vůči Evropě můžeme odhalit nějaký "genetický kód", nějaké stereotypy, které nás vedou či svádějí na této cestě. Autor na to odpovídá nakonec úvahou o idejích integrace, humanity a víry, které jakoby tvořilysměrnice našeho národního usilování.