První vydání vzájemné korespondence dřevorytce Josefa Váchala a jeho žáka Josefa Hodka z let 1912-1969 představuje jak zásadní informační pramen pro všechny zájemce o život a dílo Josefa Váchala, tak především strhující text, silný svou autentičností a čtivý díky vybroušenému, krutému a zároveň něžnému pábení Váchalovu, které mu stejně jako přátelství s Hodkem vydrželo "až do hrobu tmavýho".