Arturův ostrov, čtenáři i kritikou považovaný za nejkrásnější román Elsy Morante, vyšel poprvé v roce 1957. K českým čtenářům se dostává až se značným zpožděním, které ale vzhledem k nepochybné nadčasovosti díla, není vůbec na škodu. Je to lyrický příběh o dětství a dospívání, o jakémsi pozemském limbu, zdůrazněném izolovaným prostorem ostrova Procida v Neapolském zálivu, kde protagonista Arturo prožívá prvních šestnáct let svého života. Arturovou nejvěrnější společnicí je samota, zejména po smrti fenky Immacolaty, která pro něj vytvářela iluzi domova. Matka zemřela při porodu a otec, v chlapcových očích téměř bájná a nedostižná bytost, je stále na dobrodružných výpravách. Z jedné z nich přiveze na ostrov novou manželku a do Arturova světa vstoupí mladičká macecha Nunziata… Elsa Morante se rozhodla dát tématu dospívání na první pohled neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který na jedné straně žije v intimním sepjetí s přírodou, a na straně druhé si buduje světonázor na základě velmi heterogenních svazků z knihovny v jejich domě. Při bližším pohledu ale nejeden čtenář a čtenářka "se v něm ve vzpomínkách vidí", jak naznačuje motto citující dva verše Umberta Saby, básníka a spisovatele, který podobně jako Elsa Morante dokázal vtisknout literární podobu traumatu přechodu z nevědomosti k poznání, které zažije většina z nás.