Rozhodnutí prezidenta Václava Havla z 1. ledna 1990 dát amnestii více než 21 000 odsouzeným bylo velkým revolučním předělem: symbolickým rozchodem s praktikami komunistického soudnictví. Toto první zásadní rozhodnutí se stalo součástí Havlova politického a morálního odkazu. Z amnestie se však poté, kdy někteří propuštění opět spáchali trestné činy, stal lehký terč pro Havlovy kritiky a oponenty. Výrazně tomu napomohla i medializace některých případů. Mýty o „Havlově amnestii“ se šíří dodnes, mimo jiné proto, že na toto téma chybí odborné, publicistické či literární prameny. Kniha Amnestie má za cíl aspoň zčásti tuto mezeru vyplnit. Kniha vychází u příležitosti uvedení filmu Amnestie. Přináší literární adaptaci filmového scénáře s ilustracemi Jozefa Gertliho Danglára, eseje slovenského historika Fedora Blaščáka, české disidentky a později zaměstnankyně Kanceláře prezidenta Václava Havla v otázce udělování milostí Lenky Marečkové, vzpomínky svědků na vzpouru ve vězení v Leopoldově (Fedor Gál, Michael Kocáb, Joska Skalník, Štefan Hríb, Roman Kvasnica, Ladislav Snopko a další) a několik odborných studií publikovaných v dobových kriminalistických sbornících.