Jako přízrak ze tmy se vedle mě vynořila propadlá tvář vychrtlého mladého blonďáka. Zrak mi ihned padl na dlouhý, tenký předmět se zašpičatělou čepelí, připomínající nůž na dopisy. Na krku jsem ucítila jeho chladné ostří. Jakoby ze vzdálené planety ke mně dolehlo tlumeným, vyrovnaným hlasem: "Posuň se, nebo tě zabiju." Přesto, že téměř šeptal, duněla mi ta slova v hlavě…