V Afrických dojmech, svém přelomovém a pravděpodobně nejznámějším díle, doslovném literárním tavicím kotlíku, Raymond Roussel používá stejný formálně omezující způsob vzniku textu jako v některých jiných svých dílech, zejména novele Locus Solus. Ke dvěma podobným slovům přidá dvě stejná slova, ale s odlišnými významy, a na základě následných vět pak vystaví celou strukturu. Spolu s různými dalšími hrátkami se slovy a surrealistickými technikami automatického psaní a vnitřních narážek a odkazů tak text není běžným cestopisem, ale jednou z nejexperimentálnějších novel vůbec. Morbidně fascinován bizarnem, Roussel, kouzelník s vnímáním prostoru a času, dává naprostou volnost své fantazii a před divákem víří představy afrických korunovačních obřadů, ztroskotaných lodí a pralesních bojů, které slouží jako živé obrazy. Čím hlouběji se čtenář noří do mnohovýznamového textu, tím více se vrací zpět, čím více postupuje do budoucnosti, tím hlouběji do minulosti se dostává.