Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází "skrytost, nevyslovitelnost, tušenost", náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli - "procházet se bez ohlížení".